Zaniklá osada Josefová

Historie osady Josefová

Osada Josefová byla založena společně se sklárnou v roce 1732 tehdejším majitelem panství Kolštejn knížetem Josefem Janem Adamem z Lichtenštejna a nesla jeho jméno (Josephthal) do roku 1747. Protože stejné jméno již měla jiná lichtenštejnská sklárna v Moravském krasu, přejmenovala se tato osada se sklárnou na Nová Josefová (Neu Josephthal).

Rozkládala se kolem soutoku Hučivého (Rauschbordbach) a Polomského potoka v nadmořské výšce 820 m. n. m. a vodotečemi byla rozdělena na tři části. Nejrozsáhlejší část osady se nacházela na jihozápadním svahu vrchu Troják (původní název Dreistein 1044 m.n.m.) a kóty 934. Ze západu na osadu navazovalo území vhodné pro zemědělskou činnost osadníků. Josefová byla osadou ležící v katastru obce Nové Losiny (Neu Ullersdorf) vzdálené zhruba 5 km jižně.

Odlehlá poloha osady a její umístění vysoko v horách odpovídaly jejímu původnímu určení – výrobě skla a produkci sklářských výrobků. Sklářská huť spotřebovala poměrně široké spektrum surovin, z nichž ty nejdůležitější (písek, křemen, potaš – uhličitan draselný) se nacházely či vyráběly v místě. Dalším nezbytným předpokladem pro činnost tehdejší hutě bylo dřevo, kterého byl v horních partiích hor dostatek. Těžilo se většinou v letních měsících, přibližovalo k potokům a během podzimních dešťů a jarního tání se plavením (krátkých kusů) dopravovalo k pile sklárny, kde se dále upravovalo. Spotřeba dřeva byla značná. Zdejší prosperující sklárna, jejíž provoz trval dlouhých 58 let (poslední tavná sezona trvala od 20. prosince 1789 do 31. července 1790), vyráběla zboží odpovídající dobovým požadavkům: okenní kolečka, džbánky, sklenice, zrcadla, tabulové sklo, lahve pro ondrášovskou kyselku a ozdobné lahve na rosolku. Mezi odběratele sklářské produkce patřila jak jednotlivá panství Lichtenštejnů (Kolštejn, Šumperk, Moravská Třebová), tak i jednotlivci jako např. František Müller z Dolní Lipové, rychtář z Domašova, revírník z Ostružné, mistr ševcovského cechu ze Šumperka aj.

Osadu tvořily jednak provozní budovy sklárny (sklářská huť s obydlím huťmistra, pila, stoupa, vrchnostenská komora, dokonce i dům výrobce šroubových sklenic) a budovy sklářů. V osadě nechyběl hostinec. Kromě budovy vrchnostenské komory, která jediná byla zděná, byly všechny ostatní budovy dřevěné a byly postaveny na podezdívkách z nasucho kladených kamenů. Kamenné podezdívky a klenuté sklípky těchto stavení jsou na místě osady patrné dodnes. V roce 1793 žilo v 11 budovách 74 obyvatel. Po zániku sklárny vrchnost odprodala provozní budovy a pozemky většinou bývalým zaměstnancům, kteří si je upravili k obývání a hospodaření. K osadě patřil i mlýn číslo popisné 19, který se nacházel necelé 2 km pod osadou směrem k Františkovu a mlel obilí i obyvatelům okolních osad (Nový Kolštejn – Neu Goldenstein a Zadní Aloisov – Hinter Aloisdorf). V polovině 19. století patřil mlynáři Franzi Reineltovi, koncem 19. století jej obýval lesní dělník. V první polovině 20. století se používalo pojmenování Büchackerův mlýn. V současné době nese toto místo označení U Mlýna.

Během 19. století počet obyvatel i domů vzrůstal (až 161 obyvatel v roce 1868); obyvatelé uplatnili své zkušenosti z těžby a dopravy dřeva ve službách lichtenštejnské vrchnosti jako lesníci. Později byli nepochybně zaměstnáni i jako obsluha lesní železnice Františkov - Josefová a svážnice v Josefové. Pouze jednotlivci se věnovali zemědělské činnosti. Ženy byly nejčastěji v domácnosti, staraly se o drobná hospodářství a příležitostně vypomáhaly v lese. Každý dům měl zahradu a několik akrů zemědělské půdy. Pěstovaly se zde kukuřice, oves a brambory. Ve stájích byly krávy, kozy a prasata. Mléko, máslo a tvaroh byly vyhledávanými produkty, protože pocházely z pastvy na lesních a horských loukách. Jejich prodejem si místní přilepšovali.

V 80. letech 19. století byla v osadě vybudována jednotřídní škola s bytem pro učitele, které bylo přiděleno číslo popisné 20. Byla majetkem obce Nové Losiny a bydlel v ní učitel. Vyučoval děti místních osadníků a obyvatel osad Nový Kolštejn a Zadní Aloisov. Činnost školy byla ukončena v roce 1945. Společně s rozvojem intenzivní těžby dřeva v okolí Josefové na přelomu 19. a 20. století a stavbou lesní úzkorozchodné železnice Františkov – Josefová nechala lichtenštejnská lesní správa vybudovat hájovnu pro lesního hospodáře. Budova hájovny dostala číslo popisné 17 a vznikla na místě staršího domu. Jde o jedinou dochovanou stavbu z celé osady. V osadě v tomto období dále byly hostinec, hasičská zbrojnice vybavená stříkačkou na ruční pohon, kamenný kříž, zděná Boží muka a jednoduchá zvonice. Nedaleko budovy hájovny se nacházela památkově chráněná lípa. V současné době strom již neexistuje. V blízkosti místa, kde stála, se nachází více než 200 let starý smrk.

Osadu a její obyvatele osudově zasáhla 2. světová válka. V jejím průběhu na bojištích zahynulo celkem 10 mužů, nejvíce v roce 1944. V roce 1946 byla většina obyvatel osady odsunuta do Spolkové republiky Německo. V osadě pravděpodobně zůstali pouze jednotlivci, kteří zde bydleli do poloviny 50. let; jiní se přestěhovali do okolí (např. Branné). Některé budovy byly značně zchátralé a byly určeny k demolici. Zachovalé budovy byly využívány pro ubytování lesních dělníků a brigádníků, později byly prodány na stavební materiál. V roce 1960 československá armáda provedla demolici zbytků budov.

Bývalou osadu Josefová dnes připomínají pouze budova bývalé hájovny číslo popisné 17 a stodola naproti, které jako jediné nebyly zbourány. Jsou soukromým majektem a slouží k rekreaci. Zachovala se obecní komunikace procházející středem osady, jednoduchý kamenný klenutý most přes Hučavu. Při obecní komunikaci stojí zhruba na úrovni budovy bývalé sklářské huti mramorový kříž. Dále se dochovala zděná Boží muka a most svážnice. Tyto objekty byly během roku 2013 obnoveny iniciativou Lesů ČR, a.s. a staly se součástí Naučné trasy Josefová. Dva následující snímky zachycují proměnu osady během 2. poloviny 20. století: obr. č. 2 je letecký snímek z roku 1953, obr. č. 3 je letecký snímek z roku 2009, který odpovídá současnému stavu.

Použitá literatura:

ŠTĚPÁN, ŠTĚRBOVÁ: Vývoj sklářského průmyslu na panství Branná, in Severní Morava, sv. 78/1999, Šumperk 1999.

KOLEKTIV AUTORŮ: Kleine Chronik Kirch-Sprengel Geppersdorf, Pföhlwies, Stollenhau, Heinzendorf/March und Umgebung. Kreis Mährisch-Schönberg (Sudetenland). Druck und Verarbeitung: Offset Köhler KG, Gießen-Wieseck, 1988, s. 464 až 468.

HÝBL, Štěpán: Historie zaniklé osady Josefová v katastru obce Nové Losiny : středoškolská odborná činnost, Šumperk: VOŠ a SPŠ Šumperk, 2013, 49 s. Vedoucí práce Pavel Mareš.

Historická fotografie Josefové. [online]. [Cit. 28. 4. 2014].
Dostupné z URL: http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=185217

Ortofotomapa Josefové z roku 1953 [online]. [Cit. 28. 4. 2014].
Dostupné z URL: http://kontaminace.cenia.cz (Mapové podklady poskytl VGHMUř Dobruška, ©MO ČR 2009)

Ortofotomapa Josefové. [online]. [Cit. 28. 4. 2014].
Dostupné z URL: http://mapy.cz/#x=17.062082&y=50.149161&z=15&l=15