PROMĚNY LIDSKÉHO SÍDLA A KRAJINY

Krajina na území České republiky je krajinou kulturní a její vývoj určuje člověk svojí činností. I v místech této osady zásadně ovlivnil tvářnost krajiny. Existence lidského sídla v horském prostředí, nutnost proměny části lesa na pole a louky, obrovská spotřeba dřeva tehdejších smíšených lesů jako paliva pro provoz sklářské hutě se i v této lokalitě jistě podepsaly na proměně přirozeného lesa na les hospodářský. Proměny Josefové a bezprostředního okolí nám zachycují mapy a letecké snímky. Máme tak možnost sledovat vývoj osady a jejího okolí takřka po celou dobu jejího trvání (ukázky map a leteckých snímků se časově zhruba kryjí s existencí osady).

Období 18. století v Josefové nám zachycují dvě mapy – mapa tzv. I. vojenského mapování (josefského) a mapa panství Kolštejn (Branná) z roku 1788, kterou nakreslil Ing. Thomas Widlak. První pochází z let 1764-1768 (rektifikace 1780-1783, použité měřítko 1: 28 800) a zobrazuje drobné lidské sídlo obklopené lesy. Patrné jsou provozní budovy sklárny – huť a pila (označena pomocí značky mlýnského kola). Existenci sklářské hutě potvrzuje i nápis „Glas-Hütte“ nad čtyřmi vyobrazenými budovami (domky pro skláře) – viz obrázek číslo 1. Dále zachycuje okolní lesy, cesty a vodoteče. U tohoto mapování ale musíme brát v úvahu, že lokalizace místa osady a rozmístění budov je přibližně určeno. Mapa byla tehdy kreslena tak, že důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali terén a sídla pouhým pozorováním.

Obr. číslo 1) Josefová na mapě I. vojenského mapování 1764-1768

Mapa panství Kolštejn z roku 1788 Ing. Thomase Widlaka, viz obr. číslo 2, je ještě orientována severojižně, proto je uspořádání budov opačné, než u ostatních map. Oproti mapě I. vojenského mapování podrobně zobrazuje umístění osady v terénu, jednotlivé budovy, přilehlé zemědělské plochy, vodoteče, okolní lesy a komunikace. Reálně zachycuje provozní budovy hutě – pilu včetně symbolu mlýnského kola, budovu sklářské hutě se symbolem kříže či božích muk (oba objekty spolu významně souvisí). Zachycení ostatních budov osady na mapě takřka odpovídalo jejich umístění ve skutečnosti a korespondovalo s jejich umístěním jak na pozdějších mapách, tak i ve skutečnosti. Je proto považována za cenný zdroj informací.

Obr. číslo 2) Josefová na mapě Ing. Thomase Widlaka z roku 1788

Období 19. století zachycuje mapa tzv. „Indikační skici katastrální mapy“ území obce Nové Losiny z roku 1834, na které je zachycena osada Josefová – viz obr. číslo 3. Jde o příruční mapu osady s doplněním jmen držitelů pozemků, čísel domů, druhů pěstovaných kultur, vlastností parcel a čísel mezníků na hranici obce. Budovy osady jsou na mapě kolorovány žlutou barvou, která se používala pro dřevěné stavby. Dále se pro kolorování budov používala červená barva. Tou se kolorovaly zděné budovy. Na této mapě je červeně kolorována pouze jediná budova osady (budova číslo popisné 15), což byla původně vrchnostenská komora se skladem skla, jak dokazují archivní materiály. Na této mapě jsou u budov dále patrné strany zvýrazněné a zesílené tlustou černou čarou. Tak se označoval hlavní vstup do budovy a její průčelí. Dále byly kolorovány modře vodní plochy; zahrady, louky, pastviny v odstínech zelené; tmavošedě lesy. Svou podrobností, zpřesňujícím vybarvením podle porostu a kultur a faktografickými poznámkami podává tato indikační skica velmi přesný doklad o dobové krajině, hospodářství a demografii.

Obr. číslo 3) Josefová na mapě tzv. Indikační skici katastrální mapy z roku 1834

Druhou mapou zachycující stav osady a okolí v 19. století je mapa tzv. II. vojenského mapování (1836-1852, měřítko 1: 28 800), viz obrázek číslo 4. Podkladem pro její zhotovení byly mapy tzv. „Stabilního katastru“. Zachycuje schematicky rozmístění budov v osadě, z nichž největší je číslo popisné 2, tedy budova hostince. Budova bývalé sklářské hutě (čp. 1) je zakreslena jako drobná stavba a dokumentuje místo po 46 letech po jejím zrušení. Mapa obsahuje řadu zajímavých pomístních jmen v okolí osady.

Obr. číslo 4) Josefová na mapě tzv. II. vojenského mapování v roce 1836

Mapou, jež zachycuje stav osady v první polovině 20. století, je tzv. speciální reambulovaná mapa vycházející z tzv. III. vojenského mapování v měřítku 1 : 75 000 (originál mapy III. vojenského mapování z let 1876 až 1878 není k dispozici). Zobrazuje osadu a její okolí i s místními a pomístními jmény, zobrazuje trasu lesní železnice Františkov – Josefová zakončenou v prostoru svážnice, viz obrázek číslo 5.

Obr. číslo 5) Josefová na speciální reambulované mapě, 1. polovina 20. století

Zajímavým dokumentem o podobě Josefové z roku 1953 je snímek z ortofotomapy v černobílém provedení, kterou provedlo Ministerstvo národní obrany ČSR. Mapa nám ukazuje ještě neporušenou osadu se všemi objekty a stav okolních porostů lesa, viz obrázek číslo 6.

Obr. číslo 6) Josefová v roce 1953

Proměnu místa, na kterém se rozkládala osada Josefová, během 2. poloviny 20. století dokládá snímek ortofotomapy z roku 2009 s projekcí snímku historického pozemkového katastru, viz obrázek číslo 7.

Obr. číslo 7) Josefová – současný stav s projekcí snímku mapy pozemkového katastru

Ukázky map a snímků ortofotomap přiblížily proměnu osady a jejího okolí od 2. poloviny 18. století až po současnost. Je zřejmé, že osada si udržela své základní parametry (rozlohu, umístění domů) snad s drobnými změnami až do doby svého zániku. Zejména snímky obou ortofotomap dokazují zásadní proměnu místa od neporušené osady po prostor zalesněný vzrostlými stromy, který ukrývá zlikvidovanou osadu, z níž zůstalo pouze stavení bývalé hájovny. Patrná je zejména hranice lesních porostů různého stáří, která kopíruje rozhraní kdysi obdělávaných polí, luk, zahrad osady a lesa. Podtrhuje tak trpký osud idylicky umístěné zemědělské osady se sklářskou minulostí.

Poslední snímek je ukázkou tzv. perspektivní 3D vizualizace stavu osady z poloviny 20. století na základě dochovaných fotografií, mapových podkladů a snímků ortofotomap. Byla vytvořena pomocí volně šiřitelných internetových aplikací. Terén byl vymodelován v programu Google Earth, povrch je tvořen podkladem snímku ortofotomapy z roku 1953 a modely budov byly vytvořeny v programu SkechUp 2014. Vizualizace tak umožňuje nahlédnout do minulosti prostřednictvím zobrazení ve virtuálním časoprostoru.

Obr. číslo 8) Perspektivní 3D vizualizace Josefové

Použité zdroje:

Mapa I. vojenského mapování - Morava, mapový list č. 5. [online]. [Cit. 28. 4. 2014].
Dostupné z URL: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=800&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=1vm&map_region=mo&map_list=m005; © 1st Military Survey, Section No. 5, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna.

Státní okresní archiv Šumperk, fond Archiv obce Branná, inv. č. 235 (Mapa panství Kolštejn [dnes Branná] z roku 1788 kreslená Thomasem Widlakem).

Mapa indikační skici katastrálního území Nové Losiny, sign. MOR170718340 [online]. [Cit. 28. 4. 2014].
Dostupné z URL: http://www.mza.cz/indikacniskici/index.php#show:MOR170718340

Mapa II. vojenského mapování - Morava, mapový list O_3_IV. [online]. [Cit. 28. 4. 2014].
Dostupné z URL: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=800&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=2vm&map_region=mo&map_list=O_3_IV; © 2st Military Survey, Section No. O_3_IV, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna.

Reambulovaná speciální mapa vycházející z III. vojenského mapování - 1 : 75 000, mapový list 3958.
Dostupné z URL: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=900&lang=cs&z_width=1100&z_newwin=0&map_root=3vm&map_region=75&map_list=3958

Ortofotomapa Josefové z roku 1953 [online]. [Cit. 28. 4. 2014]. Dostupné z URL: http://kontaminace.cenia.cz (Mapové podklady poskytl VGHMUř Dobruška, ©MO ČR 2009)

Ortofotomapa Josefové z roku 2009 [online]. [Cit. 28. 4. 2014]. Dostupné z URL: http://kontaminace.cenia.cz (Mapové podklady poskytl VGHMUř Dobruška, ©MO ČR 2009)

HÝBL, Štěpán: Perspektivní 3D vizualizace zaniklé osady Josefová : středoškolská práce v rámci Regionálního centra inovací VOŠ a SPŠ Šumperk pro Státní okresní archiv Šumperk, Šumperk: VOŠ a SPŠ Šumperk, 2014, vedoucí práce Pavel Mareš.